Myšlenka přišla po jedné z našich #neúnavných diskusí o tom, jaké to je mít CFS a k tomu dítě. Děkuji za diskusi, která mě dovedla k tomu, co už mám vyzkoušené přes dvacet let – v hlavě se mi něco vaří každou chvíli a psaní mi pomáhá vypsat se z blbejch stavů. A že těch s ME/ CFS není zrovna málo.
Před lety se k mým, tehdy ještě ne úplně konkrétním stavům vyjadřovala staniční sestra slovy: „to je tím, že nemáte chlapa a děti. To byste na tyhle Vaše nesmysly neměla čas.“ A měla pravdu. Trochu. Částečně. Vlastně tak někam do půlky. Když dítě potřebuje, musíte. Ale tělo s Vámi tak úplně nesouhlasí a vrátí Vám to o něco později i s úrokama.
A o tom to tady bude. Jaké to je mít ME/CFS, jak mi Aninka pomáhá, aby by bylo líp, než by asi mohlo.
Třeba jednou budou články někomu inspirací v rozhodování, zda a za jakých podmínek si dítě (ne)pořídit, klidně i s jiným chronickým onemocnění.
