Jako zdravotník moc k doktorům nechodím, dokud fakt nejsem KO. S projevy ME/ CFS jsem chodila zase každou chvíli, ale „skvělé, všechny výsledky jsou v pořádku“ a i když mi pořád něco bylo, nikdy mi vlastně nic nebylo.
Dozvědět se, ať už že mám ME/ CFS nebo FND, byla vlastně dost úleva. Najednou všechno dávalo tak nějak nový smysl. Přestala jsem hledat, kromě plánovaných prohlídek jsem přestala lékaře navštěvovat, protože tohle, co mi zase je, určitě patří k tomu.
Ale co když nepatří? 
Na konci listopadu jsem se rozvášnila u přednášky a přetáhla si hlasivky. Následovalo několik dní kašle a špatného hlasu. Ale dysfonie, špatný hlas, patří k FND. Takže co mi řekli? Hlasový klid a Vincentku.
Dopadlo to zhruba tak: o šest týdnů později jsem si vyseděla několikahodinovou frontu v čekárně ORL a odešla normální diagnózou – zánětem všech dutin na hlavě, kromě uší, ATB a dalšíma čtyřma krabicema kapek, sirupů a tablet.
Příště zkusím přijít dřív 